Fialy.

Dubnové jitro vlhké a šedé, dláždění mokré mrazně se leští, na rohu ulice v drobounkém dešti, na ruce drobounké děťátko bledé,

talířek fialek na druhé dlani, stojí tu žena opřena k hrani. Kdo by jí neviděl, když kráčí kolem, kdo by si nekoupil kytičku fial? –

na děcko s úsměvem, na matku s bolem pohledne, líto mu, kvítku že přijal – Fialy, fialy, – květ jarní v lese! – jak do vás dívá se to dítě bledé,

němé tak, smutné tak – a zimou se třese.