AŤ jiný se na suchu, moři, po hrdinách svých otáčí, mně starý farář na Podhoři, vzdor kritice a konsistoři
dnes na hrdinu dostačí. On svatě žil, jak být to mělo, a klidně stáhl čepičku, když na večer se spát mu chtělo,
a poznamenal křížem čelo a Anči své dal hubičku. A ráno vstal, tak někde k pěti a něco na zub v kaftanu
každému nesl dobytčeti, od velké brůny, po hříběti, až ku starému hafanu. Pak podíval se do zahrady;
to požehnání jablek, sliv se ztenčilo sic přes noc tady, však myslí si: „To z boží rady, a oni si to vzali dřív!“
Ze zahrady jej slunce záře dál v role vedla v pohodlí, a na ten odlesk božské tváře jal modlit se bez breviáře,
jak sám se papež nemodlí. Pak chléb šel měnit v boží tělo – odbyl to trochu krátce snad, však, za zlé-li se kým’s to mělo,
děl vážně: „Ite, missa znělo! je libo se mnou posnídat?“ Též mnoho nedbal na kázání, ač písma znal jak přísluší,
mláď čas prý nemá na pokání, a staří jsou již vytrestáni, a kluky brával za uši. Na patronátu velkou prací
– nač dbáti takých dobráků? – si vydobyl svou dnešní štací; pak místo pánů k instalací si nazval ze vsi žebráků.
Co pátek potom se to souká, by sám stál Černý u dveří, ký div, že stará Anče brouká; – on – na žebráka, na ni kouká
a dí: „Mám něco k večeři?“ Na „bratří“ v čas, leč na vikáře si vzpomněl jenom o pouti; pak jaře zní to od oltáře,
a blaze měl, kdo přišel k faře, jen kachny ne a – kohouti! A uprostřed té chásky zlaté kdo na hodin dbá ručičku?
„Půl-dvanáctá“ již táhne k páté – však za to slyší všechny svaté, když vyspává svou opičku. Co do kněh, – sotva jednu ze sta
čet poslední až do stránky; když do Prahy ho zvedla cesta, předplatil řádně „Blahověsta“ a pekli na něm bochánky.
Se sousedy žil v dobré míře, zvlášť po svatebním obřadu, a kdo-li hles o svaté víře, kouk’ do sklenky a do talíře
a nevěstu štíp za bradu. Leč, když ten osud tam i tady se nad osadou zamrákal, neb v hrob se spouštěl život mladý,
tu nevěděl si věru rady: nu, – on se také vyplakal. – Ať jiný se na suchu, moři, po hrdinách svých otáčí,
mně starý farář na Podhoří vzdor kritice a konsistoři dnes na hrdinu dostačí!
Cookies on Poetry Cove