Z utichlé noci hles už nedopadá
v utichlou síň; – ty spíš, má ženo mladá.
K tvým hlavám našeho slét štěstí anděl s výše
a ke mně vzpomínek přistoupil anděl tiše.
Pod jeho pohledem krev bouřná žehne v skráni;
jak do sna doslýchám tvé klidné oddychání.
Mně z mraků na čele skanula slza v řasy,
ze slunečna tvých snů tvých na rtech úsměv hrá si.
A teď se zašeřil a slza v líc se plíží,
to chmurný anděl můj se ku tvé loži blíží –
Proč jsi se zachvěla? – proč já se usmál v muce?
To ti dva andělé teď podali si ruce.