DVA a třicet roků přešlo
tichým chodem svým,
co v nich bylo, vše se slilo
v šedou mhu a dým.
Dva a třicet dlouhých roků,
lét a zim a jar
v zpomínání jako zdání;
zbudil jsem se stár.
A ty stále hledíš na mne
jako jarní květ
svěží, ač už v hrobě leží
dva a třicet let.