Častěj’ už se v noci stalo
to, co u nás dnes;
do půlnoci všecko spalo,
pak zaštěkal pes.
Byla tma a dešť byl venku,
lilo z plných struh,
někdo tápal po okénku,
snad že byl to duch.
Chval každý duch Hospodina,
nemám z tebe strach, –
zbudí-li se duše jiná,
bude z tebe žmach.
Však se nikdo neprobudil,
ale už tu stál!
ducha dešť, jak v strouze studil,
táta už ho pral.
Ba že už to, milý pánku,
nebyl žádný duch!
byl on krejčí od Beránků,
– táta koželuh.