U krbu mrazno,
louč dávno splána,
pohádka žití
dopovídána.
Postavy, stíny,
kol ještě táhnou,
za nimi oči
hledí a vlahnou.
V dál jak se nesou
v měsíčném svitu
podzimní, šedou
mhou po pažitu.
Se mhou a se tmou
vše už je stkáno.
Co ještě čekat?
Dopovídáno.