Do dáli, do daleka
mne dnes to volá zas –
tam někdo na mne čeká
tak dlouhý, dlouhý čas.
Kdys v noci v širém moři,
jak měsíc v něm se lesk,
já zřel dvě tmavé oči
a slyšel tichý stesk.
Pojď k nám! – to šumí z moře;
já řekl: Ještě ne –
a jako přízrak zniklo
to v hloubi bezedné.
Má loď, ta jela dále,
já šťastně přistal v břeh,
já zapomněl těch očí
ve mnohých, blahých dnech...
– Dnes, jako v moři, blýská
se mhou měsíčný jas –
a z daleka to stýská
a volá mne to zas.