NÁŠ den v dvou soumraků jest náručí,
z nichž jitřní plný blednoucích je hvězd,
jež ztrácejí se jedna po druhé,
jak slunce žití vzchází v klopotný
a žhoucí svit. – To naše naděje
a mladé sny.
– A kéž pak na večer,
v tom druhém soumraku, kde po práci
v klín ruce skládáme a k nebesům
svůj upíráme zrak, – se objeví
nám naše skutky za ty hvězdy zašlé
a v záři skvělejší, jak dole zem
se hloubí v noc.