Rozžat byl strůmek, bílý od cukroví,
a zajíčkové tu a myšky, kvítí,
a oříšky, a hvězda na ně svítí,
jak v lese hvězda v posněžené křoví.
A děcko tají dech; leč zrakem loví
už zajíčka, jak šlo by o to žití,
však nesmí ani myšky polapiti,
dokud se nepomodlí k Ježíškovi.
A kleká, samo jako andělíček,
a modlí se: „Ty Ježíšku můj milý –“
však prsty chvějí se mu u ručiček,
jak modlí se a zas neví co říci; –
– a oči zrovna jako by se vpily
tam, kde ta panna visí na větvici.