Tak přiskákaly jako z lesa srnky
a šveholí jak v poli konipasi,
a válí snopy, posběrují klasy,
tváře co růžák, oči jako trnky.
Jak ptáčata se pokrmují zrnky,
hrsť plnu květů, osin plné vlasy; –
pak sednou na mez: Ba to budou časy,
až zakouří se doma plné hrnky!
Pak naložil jich táta plnou kopu,
co nenaložil, vezl na paveze
a na řebřinách pějí nevinňata. –
„Kde nejmladší?“ – teď ulekl se táta.
Kluci je maní zavázali v snopu:
– tam zrovna ještě vříská podle meze.