Ó ne, ty nejsi dosud vševládnoucí,
ty, k němuž tvorstvo tvoje křičí žalem,
neb jistě v soucitu svém neskonalém
bys vlídně setřel každou slzu žhoucí.
Já ve svém srdci tvoje cítím tlouci
a mé ty v tvém, – a v mém jak žití malém
je pláč a prach, tak vím, že mraků valem
kdos ještě stíní tvoji řízu stkvoucí.
Ty’s vůdce náš, a my tvé valné voje,
ty za nás bojuješ, my za tebe;
náš každý dobrý čin je sláva tvoje.
A jednou, vím, že vítězící stanem
v tom tvém i našem boji o nebe –
ó světlý Ormuzi! – s tmy Ahrimanem.