Z hlubokosti duše zdrané,
nocí, dnem jsem volal k Tobě,
abys těžký kříž, ó Pane,
sjal mi s plecí v hořké době.
Vím, že slyšel’s moje vzdechy,
zůstaly však oslyšány,
moje trýzeň bez útěchy,
bez balšámu moje rány.
Usouzeným v předurčení
dále musím hložím jíti,
trpký kalich utrpení
do poslední kapky píti.
Pode mnou se země hroutí,
nade mnou se chmuří nebe, –
přec mi ve tmách zahynouti
nedal’s bez důvěry v Tebe!
Vím, že Tvoje stráž mne vidí,
zář Tvá padá v líce bledé,
a kde slepne oko lidí,
vím, že ruka Tvá mne vede.
Tak ať vůle Tvá se stane
dnes a zítra, do skonání; –
dal’s mi trpělivost, Pane,
tou dal’s vše – – a dík Ti za ni!