Dal’s mi, Pane, míru let
do vršita, – ale zpět
cestou nechtěl bych, jak ten,
kdo jde večer unaven.
Kde jsem utrpením šel,
rád jsem, že jsem dotrpěl;
krásného co v zašlých dnech,
krásnější se vrací v snech.
Radost vděčně, každý žal
z ruky Tvé jsem tiše bral; –
jen až lhůta vyprší,
ať Tvůj mír vše dovrší!