KDO to zpívá na té mezi,
až to polem hlaholí?
A pan zpěvák, kdež pak vězí,
zeptat-li se dovolí? –
„Zeptání je dovoleno,
za to se nic neplatí,
víc-li má být poslouženo,
račte sami hledati.
Pod lupínkem, v stínu květů
mám svůj hezký budníček
drobný, malý, že by se tu
neprovlék’ váš malíček.
Slunéčko když svitne polem,
vyjdu sobě ze vrátek,
a jak se co šustne kolem,
hup! – jen domů nazpátek!
Lidé o mně slýchající
zvou mne cvrčkem ošklivým,
a kdybych měl pravdu říci,
ani se jim nedivím.
Pán Bůh stvořil polní kvítí,
motýlů pel zářivý,
a když chtěl už cvrčky míti,
já jsem cvrček poctivý!
Hezký nejsem jako panic,
jak tu sedím u domu,
ale nejsem dlužen za nic,
nezávidím nikomu.
V bezpečí a beze škůdce
za vedra i za chládku
sedím ve své vlastní budce,
dbám si svého pořádku.
Spokojen se na svět dívám,
živ od svého zrnečka,
rolníkovi k práci zpívám
z veselého srdéčka.