JSI milý host, dám srdečně, co mám
pod krovem svým, – ty srdečně to příjmi.
Já nemám květů, – jest už prostřed zimy, –
bych ozdobil ti stůl; – však se mnou lam
ten denní chléb, jak dobyl jsem ho sám
v přeháňkách léta. – Postesk nezazli mi,
– toť už tak zvyk, – a strasti mé kde tvými,
se mnou se děl, kde těchu nalézám.
Však nenajdeš-li, co jsi očekával,
buď přívětiv; – to nestojí tě nic,
a spolupoutníci jsme v žití ději. –
Já vlídně tak, jak jsem ti ruku dával,
tě k prahu provodím, nechtěje víc,
než, aby tobě šlo se veseleji.