KDYŽ jsme my to žitko
z jara zašili,
to tam modré chrpy
ještě nebyly.
Ale když to žitko
v klasy vymetlo,
ví jen milý Pánbůh,
co jich vykvetlo!
Modrokvětá chrpa,
štíhlý, žitný klas,
ty jsou podle sebe
jako krása krás.
Modrooké děvče,
štíhlý, hezký hoch,
ty jen milý Pánbůh
k sobě stvořit moh’!