POD křídla Tvoje v úzkostech a strasti
se utíkáme, Velký Bože náš,
Ty, který slabé třímáš nad propastí
a voje zlých potíráš ruky vzmachem,
že schnou a zpupný prach se smísí s prachem,
Ty, Bože otců našich, buď nám stráž!
Pod štítem Tvým, jak v tvrzi na Sionu,
je bezpečen Tvůj utýraný lid,
a výsměch nepřátel a útisk Faraonů
mu jest jen jako meč z vetchého sítí,
jenž zlomen v půl v jásotu vlnobití,
jenž jednou byl a nemůž více být.
Ty, Bože našich otců, budiž s námi,
dej štěstí svit, jak rozdával jsi strast;
chléb hořkosti, jejž jíme se slzami,
bud zaň Ti dík! – však pomni lidu svého,
přej krůpěj lahody u krbu zbořeného,
vrať sobě chrám – a svému lidu vlast!