CHLÉB svůj tuze dobývám,
na jiné se nedívám,
kde můj děd a otec bydlel,
přebývám.
Ať je mračno, nebo čas,
nějak bylo, bude zas;
orám, seju, – někde přece
vzejde klas.
Nežaluju osudu,
spoléhám svou na hrudu;
tvrdá je – a já s ní také
přebudu.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
CHLÉB SVŮJ TUZE DOBÝVÁM... · Josef Václav Sládek · Poetry Cove