Ó kraji rozlehlý v šíř i v dál
pln lučin zelených a zlatých klasů,
co štěstí a blaha bych ti přál,
jak ležíš přede mnou v slunečném jasu!
Jak ležíš přede mnou klidný tak,
jako by žalu nebylo v tobě –
každá ta chatka, kam stihne zrak,
jako by v kolébce dřímalo robě.
Jak by ji choval matčin klín,
tak sní tu v náruči doubrav a trávy
a nad ní nebes baldachin
perutí holubí pne se tak smavý!
Ty nebe čisté! – jak ten tvůj dech
kraj celý kolébá v něhu a těchu,
z moře své krásy skanout nech
mír a svit štěstí pod každou tu střechu!