Čert a Vašek.

Měl mne Vašek rád, škoda na stokrát! nechtěli ho za mne dáti ani otec, ani máti; –

čert se přišel ptát! Ale přes ten žal Vašek rád měl dál, o pouti mně dával dary,

ale doma řekli: Vari! Čert už Vaška bral. Shodli jsme se však v hájku pod soumrak;

v tom ho z dálky máma volá, Vašek před očima kola, – a čert řek’: „Ty tak?“ – Do zaječích bral,

kdež pak se mne ptal: „Kudy, kudy do chalupy?“ Někdo za ním cupy, dupy; – tak si ho čert vzal!