Hrad čarovný jsem postavil si kdes
ve krajích noci, šerém na předhoří;
zdiv základy se v hlubém kryjou moři
a cimbuří ční hvězdných do nebes.
Tam poklady jsem všecky sobě snes’:
čím zhrdá svět, co nasbíral jsem v hoři;
a vidin zástupy se z hloubi noří
a s nebe jako hvězdy prší v tes.
Ó moje skutky, touhy, naděje,
sny v žití noci! – Čekám na svítání;
v něm koráb objeví se z peřeje
a světlý stín mou ruku vlídně chopí
a řekne: „Pojď!“– a půjdu bez zdráhání
a hrad můj v moři zmizí beze stopy.