Byl’s velký, a byl zbožný;
šel’s k Bohu zpět.
Svět dal Ti proutek hložný,
Ty’s dal mu květ.
– je pozdě již.
A co jsi mně byl v žití,
ó, teď to víš!
Jak zvony rozeznělé,
v kraj hlas Tvůj zněl;
já Tvoje srdce celé,
Ty’s moje měl.
Já, stokrát Tebe chudší,
víc nemoh’ dát.
Ó, ať Tvé květy pučí
tak tisíckrát!
A síla Tvá ať plane
vždy v český lid –
Já dím: „Tvé srdce zdrané,
měj boží klid!“