Já viděl Boha. – Kdys na Susquehaně
já, bílý vlk, byl hostem Indianů;
dali mi vše, co měli v nuzném stanu –
dvě dítky před ním hrály si jak laně.
V tom člun se objevil na řece maně,
v něm bílý chlap! – v tom blesk, a slyšet ránu,
a vzkřik! – a dítě svalilo se v stranu,
– však také člun se začal klonit k straně.
A divý slap ho chytil dravčím spárem
a v dol to šlo, přes peřeje a varem;
chlap k Bohu řval – a vír jen kypí, šlohá!
Ty minuty, to věčnosť! – Bůh byl němý. –
Teď v propasť sjel: – bílými peřejemi
se nad ním vzpjala velká ruka Boha! –