Čtyry hradby, smutny, holy,
bělají se v širém poli;
kolem velká cesta vede –
měsícové světlo bledé
rozlévá se na topoly,
v čtyrech koutech dlouhé stíny,
padající v rovy hlíny,
na desky a kříže v řadě.
Z dáli cestou, hluchem polí,
zazněl hlas, jak na úpadě:
„Daleko-li, daleko-li?!“ –
Jel tak asi mnohou míli;
a hlas zněl, že na topoli
každý list se zachvěl bílý.
Zmužile! – je blízko k cíli!