Své bludné srdce nabízíme,
v něm vše, co zloděj neloupí –
„Přec někdo koupí,“ sobě díme;
– ach, nekoupí!
Svůj cit, svou práci, vše co máme,
ba krve každou krůpěji
za ruky stisk, jim k štěstí, dáme;
– a nechtějí!
Zde ničeho jim třeba není,
tam chvilku cos je upoutá,
však hodí to hned nabaženi
zas do kouta.
Tak chodíš k dveřím ode dveří;
jen cizota vstříc vychází;
a náhle podvečerní šeří
tě zamrazí.
A vzlykneš sevřenýma rtoma,
– ať nikdo jen to neslyší! –
A s láskou čekali tě doma
ti nejbližší!