Dvě stě tisíc mužů stojí jako skály,
dvě stě tisíc jako mrak se vstříc jim valí.
Dvě stě tisíc mozků v každé straně hoří:
či mrak sdrtí skála, či blesk skálu sboří.
Čtyř set tisíc rety ku kletbě se šeří
a jak očmi vlků jedni druhých měří.
Mračivých tu vršků proti sobě dvé je
a na každém vršku jeden král se směje.
A s obou těch vršků sklami pozíráno
a král králi dává tajně dobré ráno.
Tváře ty se mračí, zraky planou záští,
ale ruce tisknou v purpurném se plášti.
Dva králové s vršků pokynuli dlaní,
čtyř set tisíc vzduchem zahučelo zbraní.
Deset tisíc vzduchem zaječelo vzkřiků,
krali aplaudují jako na muziku.
Na tisíce mužů klesá v prachu šeru,
dívají se králi jako na operu.
Na stotisíc mužů druhé v útěk buší,
jeden král se směje: „Dobře jim to sluší.“
Jeden král se směje, výše trůn si staví,
jej král druhý přišed, poklonami slaví.
Na tisíce mužů na pláni se válí,
a dvé králů na zdraví si pije s generaly.