SMRŤ umřela. Teď v nesmrtelnost víra
je splněna: zem rodí jen, a kupí
k životu život; – pohádkou jsou trupy,
vše šíleně jen pohár žití svírá.
Tak šlo to věk; – i překypěla míra
té číše žití; mok v ní vře a úpí,
květ, zvěř i člověk měří se jak supi,
druh druha rve a nikdo neumírá.
A ti, kdož ještě viděli, co značí,
ta smrť, a mír čtli v obličeji siném, –
teď k Tomu, jenž kdys hroby květem šatil
a v žití pal smrť seslal chladu stínem, –
teď Jemu k nohám vrhali se v pláči
a štkali, aby tu svou Smrť jim vrátil.