Vy básníte a sníte; – celý svět
již vašim křídlům nedostačí v let:
zde ubohé dvě dlaně k vám jsou vzpjaté: –
– nuž, co jim dáte?
Vy zlovili jste perlu z podmoří,
vy uchvátili lesk, jímž hvězda zahoří,
a chví se, leskne vám na diadému:
zde oko strhané
se o paprslek vzpíná k nebes lemu,
a on mu nezplane;
zde jednou zamihlo
cos perla jak se v mořském vlnobití,
a srdce mřelo po ní celé žití
a přec ji nestihlo!
– co dáte jemu?
Vy bloudíte na nebes pokraji,
ba za jiskrou tam smělý titan vráží –
a zde ty němé dlaně čekají
na jednu slzu, která světy zváží,
od dálných hvězd k snu děcka o blahu –
neb snad jí není nebes na prahu?