BABIČKO, ach bábo naše,
bála jste se satanáše!
Od rorátů třemi sloupky
hnala jste ho od chaloupky;
velkonoční rosou novou
a tou křídou tříkrálovou;
od Božího těla věnci,
klokočemi na růženci.
S kravským chvostem, koňskou nohou
vytáh’ ze vsi duši mnohou.
K vám však byla marná chůze,
satanáš se bál vás tuze.
Ale přece, bábo milá,
pekel moc vás podskočila.
Toho jste se nenadála,
když tak hezky dcerky vdala,
do světnice k vám že v mžiku
přijde diblík po diblíku.
A že bude jich tam v krátce
jako kuřat na ošatce.
A vy pipláte je všady:
„Staloť se to z boží rady!“