AŽ přejde den a budu spát,
přijď na můj hrob se podívat,
jen podívat a neplač moc:
kdo usnul již, spí každý rád
a svatá je ta tichá noc,
když přejde den.
Měl jsem tě rád a ty to víš,
jak snadnila jsi dnů mi tíž,
co setřela’s mi slzí s řas;
jen přijď a řekni: „Ty už spíš,
však někde na mne čekáš zas,
vždyť měl’s mne rád.“