Zdává se mi ve spaní,
– ať mne vždycky ochrání! –
že se boží anděl strážný
k postýlce mé uklání.
Peřinkou mne přikrývá,
pak se na mne usmívá,
a když sobě pozastesknu,
na prsou mne zahřívá.
Políbí mne na líčko,
zašeptá: „Má hvězdičko!“ –
není-li to anděl strážný,
jste to vy, má matičko!