Noc hluboká: děťátko spalo,
i ve snách s usmívavou lící;
a vedle matka dřímající;
i ve snách se jí o něm zdálo
a slyšela i ve snách těch
šust jeho každý, hles a dech.
Noc hluboká: nad hvězdnou říší,
ve vysokostech nad etherem
bděl Hospodin; – a dole šerem
jak plula země noční tiší,
posílal na svět setmělý
k dětem své strážné anděly.
Děl jeden z nich: Tam skolébané
v sen blahý milé děcko dřímá
s líčkama, hle, tak růžovýma,
že miluju je. – Mé je, Pane? –
Pán usmál se: „Ne, jinam jdi;
tam nad ním jeho matka bdí.“