TVŮJ život pln byl růží červnových,
jak růže jsou: tím nachem krve žhoucí,
tou vonnou mhou a démanty se stkvoucí
a plny také ostnů trnových.
Ty’s jimi obsypán byl, příteli,
sám jako růží keř v měsíčním jase
a v něm jak list se chvěje, – věčné kráse
Tvá celá duše vstříc se tetelí.
A každý záchvěv ten a každý list
i ten, jenž ostnem k srdci zraněnému
se tiskne zle, – byl písní lidu Tvému,
a Ty’s ji pěl tak velký, prost a čist!
A v český luh, jak lístky po vánku,
se nesou písně, jimiž hruď Tvá zkvítá.
Viz, pěvče! – naší vlasti jitro svítá!
to Tvé jsou růže tam v tom červánku.