JE mladé jaro v plné vnadě,
je plné vůně, snů a tuch,
já vidím tebe sedět v sadě,
větřík ti duje v splítku stuh,
v čelo ti padá jabloňový stín
a v klín
ti zvadlý padá jabloňový květ.
Bez vlády ruka odpočívá
a do daleka tvůj se dívá hled,
a jest, jak na večer když tůň se stmívá,
tak šerý, bolný; chladně jako led
se nad ním šedé nebe rozepíná
a na tvém mrazném čele dohasíná
poslední štěstí sled.