Zářivý den, jak změní
mdlá, usínavá snění...
Srdci se zachce růže mít,
květy mámivě bílé,
v hedvábném dívčím náručí
ztišené najít chvíle,
do modrých očí pohledět
vášnivě rozevřených,
o zemřelých snech povědět,
o drahých snech nedosněných,
jak rostly, sílily, hynuly,
duši těšily chvíli,
mrtvé jak s oblaky plynuly
k marnému svému cíli...
Zářivý den. Jak všecko pozlatí,
bolest i radost, jako v závrati...
Zrůžoví tváře chřadnoucí,
ruka ručku zas hledá,
zaplanou žáry chladnoucí,
hruď se šířeji zvedá,
mládí se dívá z očí všech,
mládí rozjásané,
a v našich vzkříšených znovu snech
nové zas slunce plane.