Pohleď, jak dnes luna nemocná je, bledá –
jak se šedá pára z pláně k nebi zvedá.
Kol nás vše tak divné, sesmutnělé, teskné –
jak ta hláď jezerní, v dáli jež se leskne.
Zakletý kraj! Dumy nad ním visí,
staré rány v duši znovu jitří, křísí,
z jisker vydoutnalých nové zdýmá žáry – – –
Pojď, má duše odtud, zde Smrt zatkla spáry!