Bronzové slunce v dálavě
hvězd hasne v třpytné záplavě,
jak rosa svítí ve trávě. –
Poslední záře na květech,
krajem jak táhne těžký vzdech,
v mroucích se třese úsměvech.
I velký měsíc, jako v snách
bloudící v sněžných travinách
červánků, v tváři mdlý má nach.
A od řeky, kde kvete blín,
modravý vzchází, smutný stín,
jak vítr kvílí ze sítin...
To duše kraje teskní tu
v tušení zimy zákmitu,
mrazivých nebes ve třpytu...