Doubrava strmá teskno kolem šíří,
červánků posledních jak zblednul nach.
Rej klikatý už začli netopýři
a vítr hvízdá v šerých skalinách...
Kříž nachýlený u rozcestí trčí,
je Kristus na něm bědná plechu tříšť.
Z cest bílých jedna v tmavém mizí smrčí,
v svah běží druhá širých vřesovišť...
Jde osamělec jakýs’ k lesu chvatně.
Vlak píská kdes’. Kol rachot v ticho hřmí.
Pár žlutých světel zamihlo se matně.
Kraj celý zvolna propadá se v tmy...