Z těch vášnivých i rozbouřených chvil
zbyla jen píseň teskná, pomalá.
Jed rozkoše kdy žár nám v duši vlil,
i píseň ta nám v srdcích skonala.
Kam teď? Jen vztekle do hlubin!
Až ke dnu klesnout, rozpřáhnouti ruce
a sevřít vítězně ten zrádný, podlý stín,
jenž vábil nás a pak zanechal v muce.
Z těch vášnivých a rozbouřených chvil
zbyla jen píseň teskná, pomalá.
V ní zbytek žáru v touze živořil – – –
Teď i ta touha na vždy skonala!