Mrazivý krajem vichru táhne van,
jak bledý fantom slunce z mlžin svítí.
Poslední list kdy větvi oderván,
tím léta mrtvým snem tak smutno jíti!
Jak zkázy na všem těžký lpěl by dech
i řeka plyne bázlivě a tiše.
Kde luh se rděl kdys květů v plamenech,
jen černá zem’ teď v parách těžce dýše.
Hor srázy holé truchle k nebi ční,
matný již obzor kalí se a úží.
Les umlknul a apaticky sní,
jak západ v stráň svých červeň hází růží.