Zčernalou travou
večer jde, tich,
září v kraj plavou
západ jak dých.
V očích s mlh tíhou
vlas barvy lnu
polí jde rýhou
podoben snu –
v dálku se dívá
ke hrobu dne,
slunce kde zmdlívá.
Zrak jeho žhne.
V stříbrné struny
nyvě jak hrá
mdlý fantom luny,
v azur jež plá...