Z černých mlh nám rubáš spřádá
tichá noc. A žalmy pěje.
V naše srdce stesk se vkrádá,
ruka Tvá se v mojí chvěje...
Tak marně zas se k bytosti Tvé skláním,
jak somnambul svedený mrtvou lunou.
Tvé síle záhadné se sledním dechem bráním,
a přece Tě vítám srdce svého strunou...
Však nutno odejít! Touha tak palná
mne v jiné světy táhne!
Z dálek zazněla píseň noci žalná,
má duše po ní prahne...