Nad protější strání
zlatý měsíc vyšel –
Je to stará báje –
možná, žes ji slyšel –
Chodila tam dívka
a s ní laně čtyři –
a za těmi tiše
létli netopýři.
V komůrce mé smutno
nerozeznáš tváře – –
volal jsem na dívku,
by mi dala záře –
Usmála se. Měsíc
rukou s nebe sňala –
a hned zlatá koule
v okénku mém stála.
Teď se na mne šklebí
se svraskalou lebí
tulák, den co den –
A mně nelze spáti...
Co chvíli se vrátí.
Musím v pole, ven...