O uplynulých hovořili časech,
o mrtvých láskách, o žen zlatých vlasech.
O rozkoši a ňader vlnobití
a na zlý osud začali pak klíti. –
Vy dávné květy – dávno ztracené,
o údolí a lesy, skály –
a západy růžově zlacené
a nedosněné lásky žaly –
Tak bídně nyní člověk žije. –
Bez Boha světem stále bloudit musí
s peklem i oblaky, se dnem i nocí bije
a rozkoš miluje – a rozkoš se mu hnusí. –
O uplynulé hovořili touze
a nejedli – pak absinth pili pouze.
A na obloze když se měsíc lesknul,
zlý přízrak z ulice jim v okno lebku třesknul.