Nad protější strání
zlatý měsíc vyšel.
Je to stará báje –
možná, žes ji slyšel!
Bloudila tam dívka
a s ní laně čtyři.
A za nimi tiše
létli netopýři...
V komůrce mé smutno,
nerozeznáš tváře.
Volal jsem na dívku,
by mi dala záře.
Usmála se. Měsíc
rukou s nebe sňala.
A hned zlatá koule
v okénku mém stála!
Teď se na mne šklebí
se svraskalou lebí
tulák, den co den.
A mně nelze spáti!
Co chvíli se vrátí.
Musím v pole, ven...