Na pláni choré stromy ční,
ač jinde všecko v květu.
Oblaka černá, smuteční,
s vysoka klnou světu.
Chtěla by bíti zběsile
do kraje svými blesky.
V růže i lilje ztepilé,
jež umírají stesky.
Je mrtva pláň. Je dusný klid.
A v duši všecko mrazí.
Oblaka černá chtěla bít!
A zvolna v dál se plazí...