Nebe je plno mračen
a mlha padá níž.
Na duši mojí leží
mdlá, nevýslovná tíž.
Dny plné beznaděje
táhnou jak poutníci,
s rukama sepjatýma,
slzící, prosící...
Tak jdou zmíravým krokem
jak mračna nad hlavou.
Oh, kdy se vrátí zase
s nadějí záplavou?
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.