Skip to content
1879–1950

XLV. Divoké, bujné veselí

Julius Skarlandt

Divoké, bujné veselí počíná v duši mi znít. – Nemocné city zemřely, Pán s nimi. Mohou již tlít – –

Třetí den v slávě z mrtvých vstát, ve tváři radostnou masku. Chtěl bych se s nimi vztekle rvát o tu svou divokou lásku.

V polích je smutno. Všude klid. Písně chci zanést v kraje. V srdci se počly struny chvít, ohnivé víno již zraje...

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XLV. Divoké, bujné veselí · Julius Skarlandt · Poetry Cove