To kouzelný byl čas
(tak sladko vzpomínat!),
kdy tušíval jsem Vás
v svých loktech usínat –
polibky umdlenou
se srdcem bouřlivým
a květem zdobenou
tak hořce tesklivým.
A duší mojí zněl
Vašeho žití bol.
Kraj v purpuru se chvěl
a mrtvo kol a kol,
to kolem tiše lét
zlý Vaší lásky sen.
A v duši Vaší zkvet
marnosti všeho sten...
Však smutek prchnul v ráz,
jak vaše ústa k mým
se chvatně zvedla zas
s úsměvem milostným...