V Tvých očích nezřel jsem blesk
vyšlehující z žáru.
Tvé srdce na mých ňadrech
příliš zvolna bilo.
Krajina Tvé duše je smutná, zádumčivá,
zdá se, že měsíce chladná to říše.
Chtěla bys lásku subtilních princů
z pohádek z onoho světa?
Má vášeň je žhavá a krutá,
šílenství rozkoše vidět chci v hloubce Tvých zraků,
zahořet prudce v černavých tmách!
Ale z tvých plání
do mých dnů marných
svítí už sníh...
Hvězdné dráhy našich snů –
vím to! – se minuly!
Minuly – a vzdalují víc a více...